(Autor: Jana Seidlová, bez použití AI)
Jak víte, adopcí to pro nás nekončí. S novými majiteli jsme v kontaktu i nadále a těšíme se z toho, jaký život jsme jim umožnili žít. A zrovna dneska mi přišly fotky s textem: Už je s námi 3 roky, láska naše ❤️🐕❤️
Lejdynka, jedna z prvních.
Dočaskovat jsem začla jako úplný amatér-samotář. Vyzkoušela jsem několik spoluprací pro pár organizací, stačilo to akorát tak na to, abych do této problematiky nahlídla trochu víc a začala si ujasňovat, že tohle je cesta, která mě naplňuje. A pak, po půl roce, přišel ten den, kdy jsem zahlédla to video. Fakt rozkošné štěndo v romské osadě a text, že když se mu nenajde dočaska, bude tam muset bohužel zůstat. Shodou okolností to byla paní, pro kterou jsem již jednou dočaskovala a spokojenost byla na obou stranách. Takže nebylo co řešit.
Ukázalo se, že problém je složitější. Štěňátek je nakonec 6, a bylo by nefér zachránit jen to jedno, které k ostatním zjevně nepatří, ale ocitlo se s nimi v jedné „domácnosti“. A jsou až na východě Slovenska. A tak jsem začala aktivně jednat. Zařídila jsem si dovču v Tatrách, na konci které se s mužem otočíme na východě pro klec se štěndy. Společně se slovenskou kolegyní jsme sehnaly dobrovolníky na dočasné umístění pro zbylá čtyři štěňata, zatímco ke mně půjde Lejdynka a jedno další.
A ono to fungovalo. Šest zachráněných pejsků, kteří našli nové domovy díky tomu, že jsem přiložila ruku k dílu. Stále tam však zůstávalo mnoho dalších, kteří se ani neodvažovali doufat. Začaly se hledat cesty, jak pomoct i jim. A tak Lejdynka stála na počátku dlouhodobé spolupráce s východem Slovenska, mezi zpočátku jednou osobou v ČR a jednou v SR. Postupně se k nám přidávali další. A dnes jsme již víc jak rok oficiálním spolkem s 12 členy a cca dvojnásobným počtem dalších dobrovolníků.
A co je nám odměnou za náš čas, peníze a často i nervy? Když to malé štěňátko, které má jen malou šanci dožít se v osadě dospělosti, vidíme žít život plný radosti a lásky.
Jak se má dnes Lejdynka? Dnešní pozdrav posílala od moře, kde si užívá dovču se svou rodinkou, než se zase vrhne do „práce“. Před půl rokem totiž složila canisterapeutické zkoušky, a přináší tak radost nejen své rodině, ale i spoustě dalších lidí ve škole, nemocnici i v domově důchodců. Stálo to za to.
Třeba chceš taky pomáhat, jen nevíš odkud začít. Klidně nám napiš 🙂
